Každý asi zná LÁSKU která vlastně vůbec není. Já jsem to zažila s jedním klukem do kterého jsem se strašně zamilovala. Aspoň jsem v to věřila. Jenže postupem času mi docházelo že jsem ho viděla jinak než ostatní. Každý mi domlouval že není ten pravý ale já je samozřejmě neposlouchala. Když jsem ho pak přistihla jak mě zapírá před jeho kamarády a stydí se za mě. Viděla jsem před sebou úplně jiného člověka. Dnes je to jiné. Do dneška ho potkávám na ulici a říkám si "co kdyby..." jenže pak se to snažím rychle zahnat. Ale za něco bych mu poděkovat mohla. Byl to kluk který mě zbavil iluze že život je růžový. Od té doby jsem s klukama jen kamarádka,protože takhle nemůžou ublížit....